Laugavegur trek

1.den Landmannalaugar – Hrafntinnusker
Délka: 12 km
Převýšení: nahoru 470 m, dolů 30 m
Terénním autobusem se vydáme z Reykjavíku do vnitrozemí Islandu. Cestou shlédneme jednu z nejaktivnějších islandských sopek, Heklu, a dorazíme do kempu Landmannalaugar, který je centrem Duhových hor. Túru započneme lehce netradičně, koupelí v místním termálním potoce. Kromě kempu a termálního potoka zde bývají i islandští koně. První část trasy je nejkratší, ale vzhledem k tomu, že převýšení se blíží 500 m, mnoho lidí považuje první den za namáhavý. Budeme se pohybovat uprostřed Duhových hor, kde je počasí nestabilní a na stezce se může objevit i sníh. Stezka začíná u chaty v Landmannalaugaru, prochází lávovým polem Laugahraun a pak nahoru podél hory Brennisteinsalda, která je ideální zastávkou s výhledy a na focení barevné oblasti Landmannalaugar.

2.den Hrafntinnusker – Álftavatn
Délka: 12 km
Převýšení: nahoru 90 m, dolů 490 m
Z Hrafntinnusker vede stezka po svazích Reykjafjöll. Na této části stezky se mohou objevit sněhové rokle, které je nutné obcházet, protože sníh zespodu často taje rychleji a vytváří tenké sněhové mosty. Stezka pokračuje podél Kaldaklofsfjöll přes barevné rokle až na okraj Jökultungur. Pokud je dobré počasí, můžete z tohoto místa vidět tři ledovce – Mýrdalsjökull, Eyjafjallajökull a Tindfjallajökull. Stezka dále klesá, v některých částech je strmá a kamenitá. Ve spodní části sestupu se dostanete k řece Grashagakvísl. Řeku lze někdy na začátku léta překonat po 5 sněhových mostech, ale obvykle se přechází broděním. Zbytek cesty do Álftavatnu je převážně rovinatý. Nocování na chatě u jezera Álftavatn.

3.den Álftavatn – Emstrur
Délka: 16 km
Převýšení: nahoru 200 m, dolů 300 m
Čeká nás putování oblastí nazývanou Fjallback, kterou si lze představit jako lávovou pustinu. Z Álftavatnu stezka protíná Brattháls a vede dolů k řece Bratthálskvísl. Řeka se překračuje pěšky a je to nejjednodušší řeka na stezce. Stezka poté míří na další kopec s krásným výhledem na okolní krajinu a následuje další brodění přes řeku. Po přechodu řek pokračuje stezka nějakou dobu po silnici, kde potkáme terénní vozidla. Krajina se trochu otevře, je však téměř bez vegetace, takže za sucha a silného větru můžete očekávat dokonce písek ve vzduchu. Nocování na chatě v Emstruru.

4. den Emstrur – Thórsmörk

Délka: 16 km
Převýšení: nahoru 400 m, dolů 300 m
Dnes je před námi závěrečná etapa první části do Thórsmörku v relativně plochém terénu. Cestou nás čeká několik mělčích kaňonů a brodění. Z Emstruru stezka brzy klesá směrem k řece protékající úzkým kaňonem – překročíme ji po lávce. Krátce za lávkou stezka opět stoupá. Pak začneme klesat přes dvě rokle – Slyppugil a Bjórgil, ideální místa na svačinku. Čím blíže k Thórsmörku budeme, tím více vegetace budeme potkávat. Po překročení řeky Ljósá po lávce překonává stezka poslední velký kopec. Na druhé straně kopce čeká řeka Thröngá. Je to poslední řeka, kterou musíme přejít pěšky. Její koryto je často kamenité. Z Thröngá zbývá kousek přes les Hamraskógar a nakonec sklesáme do údolí Langidalur v Thórsmörku, kde stezka Laugavegur končí. Nocování na chatě v Thórsmörku.

5. a 6.den Thórsmörk – Skógar (Fimmvörðuháls trek)

Délka: 28 km (5. den 13,5 km + 6. den 14,5 km)
Převýšení:
nahoru 900 m, dolů 300 m (5. den)
nahoru 20 m, dolů 900 m (6.den)
Jde o samostatný trek Fimmvörðuháls, který se pouze napojuje na Landmannalaugar. Většina turistů absolvuje oba treky: výhodou druhé části je to, že končí až na pobřeží, to znamená v civilizaci s lepším ubytováním, stravováním a samozřejmě dopravou u hlavní silnice. Trasa přes Fimmvörðuháls leží mezi dvěma ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull. Jedná se o jednu z nejoblíbenějších turistických stezek na Islandu, ale možná také
jednu z nejnevyzpytatelnějších kvůli rychlým změnám počasí, které se mohou vyskytnout v každém ročním období. Zatímco v nížinách Skógar a Þórsmörk může být klidné a slunečné počasí, počasí na vrcholu stezky (cca 1000 m nad mořem) může být zcela odlišné: vítr, déšť, mlha a dokonce i sněhové bouře s téměř nulovou viditelností nejsou neobvyklé. Túra začíná prudkým (a jediným stoupáním do kopce), kde se potřebujeme dostat až
k nejvyššímu bodu dnešního dne, do výšky přibližně 1000 metrů nad mořem. Stoupat budeme snovou krajinou jako z Pána Prstenů. Vulkanické rokle a sopečná skalníměsta jsou obrostlá mechy. Několik míst je zajištěno lany, ale terén není nijak technicky náročný. S narůstající výškou se otevře pohled na ledovce, až se dostaneme k lávovému poli z roku 2010. Projdeme sedlem dvou sopek, Katly a Eyjafjalljökull. Obě jsou subglaciálními vulkány, v případě erupce způsobují obrovské záplavové vlny. Poté nás již čeká sestup, který většina považuje za fantastický závěr celého treku. Krajina se
postupně zazelená, objeví se první ovce a vodopád za vodopádem, až dojdeme k poslednímu z nich a tomu nejznámějšímu, Skógaru. Poslední noc na treku strávíme v chatě Baldvinsskáli.