Ushuaia – brána do Antarktidy

admin Antarktida, Jižní Amerika

¡Bienvenidos a la ciudad del fin del mundo! „Vítejte v městě na konci světa!“ hlásá nápis u vjezdu do města Ushuaia. Jsme v Ohňové zemi, na samém jižním cípu Jižní Ameriky. Dál na jih se rozprostírá rozbouřený Drakeův průliv a pak už jen země ledu, Antarktida. Nejjižnější a nejdražší město Argentiny slouží především jako přestupní přístav pro cestu na ledový kontinent, jeho zajímavé okolí však většina návštěvníků ke své škodě vynechá.

Přístav nebo horské středisko?

Ushuaia se dokonce chlubí přívlastkem nejjižnějšího města světa, přestože k uhlazenému městu, jak si jej my středoevropané představujeme, má na hony daleko. Hlavní zástavba je chaoticky napěchována u pobřeží a tvoří ji zejména přístavní budovy, mola a rozlehlá skladiště; okraj přístavu potom ohraničují vraky starých lodí a obrovské nádrže na naftu.

Přestože architekturu 50-tisícového města více než co jiného určuje přístavní ruch a tvrdé klimatické podmínky, nezapře Ushuaia určitou poetiku „drsného jihu.“

Hned od nábřeží se zvedá prudký svah protkaný sítí ulic a zaplněný konglomerátem budov. Zástavba však končí stejně rychle jako začala a dál se zvedá hustý les, přecházející ve vysoké skalnaté hory. Hned nad městem dokonce leží ledovec Martial a svahy hor může kdykoliv během roku pokrýt sníh. To vše dodává městu punc horského střediska, což podtrhuje i krátká lanovka se sjezdovou tratí a běžkařský areál nacházející se nedaleko od centra. Přesto je ale Ushuaia především přístavem, což dokládá i jméno města, znamenající v indiánském nářečí „zátoka s výhledem na západ.“

Střed města tvoří druhá ulice od nábřeží, zvaná Avenida san Martin. Na zhruba 200 m dlouhé jednosměrné ulici najdeme banky, hotely, restaurace, cestovní kanceláře a většinu obchodů s kompletní nabídkou od elektroniky až po nejrůznější suvenýry. V obchodech panuje čilý ruch, čemuž se vzhledem k faktu, že město leží v bezcelní zóně, nelze ani divit.

ushuaia-1

Výlet za tučňáky
Během léta, které zde trvá od listopadu do konce března, zaplní ulice centra množství turistů. Většina z nich sem nepřijíždí za krásami města ani okolních hor, ale z mnohem prozaičtějšího důvodu – nasednout v přístavu na některý z ledoborců, který je během několika dnů doveze k pobřeží Antarktidy. Tyto výlety do království ledu a tučňáků však nejsou zrovna levnou záležitostí – desetidenní plavba přijde minimálně na 3000 amerických dolarů.Den až dva, které mají tito „ledoví turisté“ v Ushuai k dispozici, většina z nich věnuje nakupování či prohlídce několika muzeí. Asi nejzajímavější z nich je budova starého vězení, ve které najdeme námořní muzeum „Museo Marítimo y ex presidio de Ushuaia“ s expozicí týkající se historie Ohňové země a objevitelských plaveb v této oblasti.

Kdo se na Antarktidu nechystá, nemusí litovat, že nespatří alespoň živý symbol tohoto kontinentu – tučňáky. Mezi množstvím krátkých výletů, nabízených místními cestovními kancelářemi, patří půldenní plavba ke kolonii těchto legračních ptáků k těm nejžádanějším. Malý katamarán nejprve mine symbol města, 11 metrů vysoký maják napájený solární energií, který stojí na malém skalnatém ostrůvku. Na nedalekém skalisku se převalují desítky lachtanů, ale kapitán nevěnuje těmto ploutvonožcům příliš času a svižně směřuje k východu, ke konci průlivu Bengle.

Na malé oblázkové pláži, kde loď po dvou a půl hodinách plavby přistává, hnízdí stovky tučňáků Magellánských; v plné hnízdní sezóně jich tu prý najdeme až 15.000. Mezi nimi se vyjímá několik o mnoho větších příbuzných, tučňáků uzdičkových, kteří sem prý občas omylem zabloudí.

Ushuaia – brána do Antarktidy

Divočina za humny

Ushuaia je nejenom bránou do Antarktidy, ale také do národního parku Tierra Del Fuego, nejjižnějšího národního parku na světě. Hlavní středisko parku leží 11 km západně od města a několikrát denně sem jezdí mikrobusy. Po zaplacení vstupného (jeho výše se mění podle sezóny a činí cca 5 USD) máme možnost vybrat si z mnoha pěších tras – záleží, zda si chceme prohlédnout patagonský les, projít se podél pobřeží, vystoupit na hřebeny hor nebo se podívat na bobří hráze.

Dobrodružnější povahy mohou s batohem na zádech vyrazit na několikadenní túru dokonce přímo z města! Jeden den trvá výstup do sedla „Oveja,“ za nímž se rozprostírá zdánlivě nekonečný kraj lesů, jezer a hor nejjižnějšího výběžku And. Mapy a značení tady téměř neexistují a každá výprava do Ohňových And se tak stává svým způsobem průzkumnou cestou. Samozřejmostí pro takovou cestu je kvalitní vybavení do deště a chladného počasí a zkušenosti s orientací v horách.

Text a foto © Jan Hocek